Samozřejmě do toho krátkého slůvka „my" musím zahrnout i pracovníky odboru sociálních věcí krajského úřadu. Při přípravě akcí investičního charakteru byla nezbytná spolupráce i s dalšími odbory, především s finančním a investičním. Kromě toho nelze opomenout ani ředitele příspěvkových organizací, se kterými je výborná spolupráce, vedoucí neziskových organizací a samozřejmě všechny pracovníky působící v sociální oblasti. Každý ze čtenářů, který se třeba jen krátký čas staral o někoho nemocného nebo staršího člověka se sníženou pohyblivostí, si dovede představit, jak obtížná je to práce. Rád bych touto cestou všem, o kterých hovořím, za jejich práci i spolupráci poděkoval.

Inu v pohodě? Ano, dá se říci, že většinou ano. Samozřejmě, že byly chvíle, kdy mně zuby zaskřípaly, ale snažil jsem se zachovat klid a řešit problémy s rozvahou. Ano, došlo i k personálním změnám v některých zařízeních, to je pochopitelné. Tři a čtvrt roku je dost dlouhá doba. Věřím, že provedené změny povedou k lepší práci, a hlavně budou ku prospěchu klientů. Všeobecně však můžu říci, že převážná většina lidí, se kterými jsem se v organizacích zřizovaných krajem i v neziskových zařízeních setkával, dělá svou práci s úžasným nasazením a někdy bych řekl, až se srdcem na dlani. Ono to asi jinak dělat nejde, protože jejich platové ohodnocení je, bohužel, přes všechna navýšení v uplynulých dvou letech, nedostatečné.

Ke změně počtu lůžek nedošlo, ale ke změně kvality objektů poskytovatelů ano. Především musím zmínit jednu náročnou akci a tou byla celková rekonstrukce objektu Dolní zámek v Teplicích nad Metují. Zde jsou poskytovány služby pro lidí postižené různým mentálním postižením, až po určitý typ demence. Vzhledem k náročnosti stavby jsme museli zajistit pro všechny klienty náhradní objekt a zařízení kompletně přestěhovat. Docela jsem měl obavu ze zdržení v okamžiku, kdy se při výkopech pro kanalizaci objevily základy původní tvrze. Naštěstí archeologové pracovali rychle a ohleduplně. Po přestavbě, kdy jsme úzce spolupracovali s památkáři, vzniklo pohodlné bydlení pro klienty, důstojné prostory pro obsluhující personál a výrazně se zlepšil vnější vzhled zámečku. Celková hodnota díla překročila čtyřicet miliónů korun.

Jinde jsme řešili i zdánlivé drobnosti. Například voda ve sklepech domova důchodců ve Dvoře Králové nad Labem. Příčina? Drobnost! Původní stavitelé na počátku devadesátých let 20. století ke sklepním oknům vybudovali tzv. anglické dvorky a jejich odvodnění nezapojili do kanalizace. Navíc jsme zjistili, že svislá izolace sklepních prostor takřka neexistuje. Dešťová voda tekla do sklepů. Celý domov musel být obkopán, znovu zaizolován a všechny vstupy do suterénních prostor napojeny na kanalizaci. Při té příležitosti jsme řešili i únikové chodníky a rampy, protože původní určení objektu nebylo pro seniory. Musím ocenit perfektní spolupráci a aktivitu ředitelek obou zmíněných domovů.

Ano, to je pravda. V minulé době se tam stále častěji objevovaly problémy s kanalizací. Po dohodě s panem ředitelem se nakonec přikročilo ke generální opravě a celkové rekonstrukci. Tam se tedy opravdu kopalo. Dodavatelská firma musela v jednom úseku pracovat až sedm metrů pod úrovní terénu. A že jsme měli obavy, aby jim náhodou „neujelo" a někoho nezasypalo, to je pravda. Povedlo se, nic se nestalo a všechno funguje.

A promáčknutá kanalizace nás potrápila i v Polici nad Metují. Tu navíc promáčkli stavbaři při jiné opravě. Leč, jak je teď obvyklé, firma se dostala do insolvence, ne díky nám (směje se Lukášek), zanikla a ty si to, kraji, teď zaplať znovu. Po zmiňované firmě zůstala ještě závada na balkonech, ale ty budeme opravovat až v letošním roce.

Ve Vrchlabí vlastně probíhaly dvě akce. Předloni tam byly zpevňovány příjezdové komunikace a chodníky v parku, aby se senioři mohli lépe pohybovat s chodítky nebo na pojízdných křeslech. A na podzim loňského roku byla zahájena kompletní výměna střechy na starší části domova. Do vily totiž soustavně zatékalo a nikdo nemohl přijít na to, kde. Stará plechová střecha. Mistři klempíři opravovali falce, prohledávali kde co, ale nic se nenašlo. A navíc Vrchlabí, Krkonoše. Napadne hromada sněhu. Někde nafouká, trochu odtaje a voda si najde cestu dovnitř. A určitě vyteče někde jinde, než zatekla. A tak, díky výsledkům hospodaření kraje, byly uvolněny vzpomínané prostředky nejenom na opravu střechy, ale i na zvýšení výtahu o jedno poschodí. Tím se vytvořily i podmínky pro rozšíření skladových prostor, a těch není v domovech důchodců nikdy dost. Počasí k nám i dodavatelům bylo milostivé a tzv. vila je pod střechou a začátkem tohoto roku proběhlo kolaudační řízení. Cena? Přes osm milionů korun. I v tomto případě je třeba ocenit aktivitu paní ředitelky.

Opravdu to jen tak vypadá. Je pravdou, že objekty našich domovů a ústavů přinášejí řadu problémů, které řešíme s investičním a finančním odborem. V současné době připravujeme další dvě velké akce. V Domově u Biřičky na Novém Hradci Králové chystáme výstavbu nového evakuačního výtahu a s tím i rekonstrukci požárního signalizačního zařízení. Současně by měla probíhat rekonstrukce starší části domova důchodců v Černožicích. V těchto případech se jedná řádově o desítky miliónů, ale dokud nebude vysoutěžen dodavatel, nechci uvádět přesnější částku.

Kromě těch velkých, finančně náročných, jsou ale i akce, na kterých se podílíme třeba i menší částkou. Například v ústavu sociální péče v Kvasinách vznikla za podpory kraje Pekárna na plechu, kterou obhospodařuje sdružení Pferda z Rychnova nad Kněžnou. Zde nacházejí práci jejich klienti. Čtenáři možná znají jejich výrobky z kaváren Láry fáry. Mimo to pečou úžasné koláčky a fantastické dorty pro nejrůznější příležitosti. A pro lidi, kteří by jinak práci nesehnali, je to příležitost se uplatnit. Chodí do práce, mají pravidelnou pracovní dobu a dostávají mzdu.

Další akcí, kterou financovalo především město Hradec Králové, ale kde i kraj uvolnil nemalé částky, byla přestavba školy ve Věkoších na integrované centrum pro osoby se zdravotním postižením. A mohl bych uvádět další aktivity, např. chráněné dílny v Rokytnici v Orlických horách, výstavbu dětského centra ve Dvoře Králové, úpravy areálu v Žírči a řadu dalších akcí, které jsme třeba i jen podporovali a pomáhali při získávání finančních prostředků.

Z celkového pohledu na celou síť sociálních služeb mám radost z toho, že se nám daří zajistit dlouhodobé financování, a to i díky projektům nebo dojednáváním spolupráce a spolufinancování ze strany měst. Je potěšitelné, že právě zde nacházíme pochopení.

To je těžká otázka. Mám radost z každé dokončené akce, z každého dokončeného případu ať se týká seniora, či dítěte. Pokaždé jsem rád, když se dítě z dětského centra nebo i z jiného dětského zařízení dostane do pěstounské péče nebo adopce. Když pak máte možnost vidět dítě uprostřed nové rodiny spokojené a smějící se, je vám dobře u srdce.

Ale jednu akci bych rád zdůraznil. Už po třetí se v Rychnově nad Kněžnou konala na podzim loňského roku charitativní akce „Elegance bez bariér". Na přehlídkovém molu předvádějí krásné róby, módní novinky i elegantní doplňky modelky a modelové nejenom chodící, ale i vozíčkáři. Přehlídku doplňují hudební skupiny i známí zpěváci. Akce je vždy určena na podporu jednoho konkrétního vozíčkáře a nevybírají se malé částky. Povzbuzující na celé akci je skutečnost, že u jejího zrodu stáli studenti rychnovského gymnázia, kteří tak chtěli podpořit svého zdravotně postiženého spolužáka. Pomoc našli u dvou bývalých absolventek školy, své paní profesorky a jedné sociální pracovnice. Obě dvě mladé dámy tak velmi úspěšně připravily všechny tři ročníky.

Ale ano. Třeba jen porovnání mezd našich špičkových lékařů s příjmy mladých fotbalistů, či hokejistů a jiných, kteří umějí jen dobře hrát fotbal, hokej nebo jiný „atraktivní" sport. Co mě ale opravdu zlobí, když stát vyhazuje miliony, s prominutím, na blbosti (raději nebudu konkretizovat) a na zaplacení operace dítěte sbíráme víčka. Ale tohle já sám nevyřeším, to musíme změnit systémově. Osobně mně vadí nespravedlnost a neférovost a hodně lidí, hlavně mladých, by si měla uvědomit, že slušnost nemusí být slabost, ale ctnost.