Vláda při čtvrtečním projednávání žádosti o další prodloužení nouzového stavu nemůže počítat s hlasy komunistických zákonodárců. Po jednání poslaneckého klubu KSČM to novinářům řekl jeho místopředseda Leo Luzar.

»Klub KSČM vyslyšel stanovisko VV ÚV KSČM a přiklonil se k názoru nepodpořit nouzový stav,« informoval Luzar. Komunistům je podle něj vyčítáno, že doposud vládu podporovali a umožnili jí prodlužovat nouzový stav. »Není to přesně tak, jak je to vnímáno. Celou dobu jsme se snažili vládě nabízet podporu, ale hlavně také chtít po ní, aby předkládala občanům jasná a srozumitelná východiska,

Raritou bylo i poslední rozloučení. Nejen pro největší sál, kde je pořádá Praha. Tehdy tam byla hlava na hlavě. Lidí shodného vyznání i konkurenčních veličin. Delegace evropské levice. Mistři vědy, umění i prozaičtějších povolání. Sál ožil husitskými chorály. Statečné slovo si vzaly i vdova a dcera. Za kolegy a přátele o ně požádaly mne. Obřadní síň vybízí k pietě. Zněla potlesky vestoje. Už je to rovných pět let.

Loučili jsme se s unikátní osobností. S Mílou Ransdorfem, vědátorem a vizionářem.Rozkročil se renesančně. Komunistou byl už v devatenácti. O politické kariéře nesnil. Vnutil mu ji až tunelářský převrat. Čelem to vzal i k výzvě, s níž nepočítal. Celým Temelínem své energie. Výbavou chodící encyklopedie. Legáty Vatikánu uzemňoval středověkými encyklikami. Spatra a v latinském originále.

Nemůžeme pominout fakt, že se vám narodila druhá dcerka Rozárka. Jak zvládáte obě role, tedy být příkladnou matkou a zároveň předsedkyní Komise mládeže ÚV KSČM (dále KM)? Dá se to zvládnout?

Je to výzva. Ostatně jako každá větší životní změna. A já si každou novou výzvu velmi užívám, protože věřím, že člověk roste s úkoly. Vzhledem k tomu, že je Rozárka moje druhé dítě, byla jsem na roli maminky novorozence lépe připravena. Během těhotenství jsem si myslela, že si od práce ve straně trochu odpočinu a že velkou část povinností předám nově zvolenému místopředsedovi KM Otakaru Kovaříkovi. Jenže se ukázalo, že světová ani domácí politika se kvůli mému těhotenství nezastaví a že navíc vstupujeme do velmi turbulentního období vnitrostranických změn. A tomu se člověk musí věnovat, ať chce, nebo nechce. Je to dlouhou dobu nedílnou součástí mého života, a tak to i beru.

Bývalý poslanec a někdejší europoslanec za KSČM Jaromír Kohlíček opustil tento svět. Bojoval s rakovinou, ale nakonec této nemoci podlehl. Kohlíčkův stranický souputník Josef Skála se s kolegou rozloučil. Zavzpomínal na něj jako na chlapa, jehož nebylo možné označit za „bábovku“. Byl to podle něj mušketýr bez bázně a hany.

Odešel Jaromír Kohlíček. Teprve v sedmašedesáti. Podlehl rakovině. Pral se s ní statečně. Bábovkou nebyl ani nikdy dřív. Ředitelem sklárny se stal už kolem třicítky. Zajistil její generální modernizaci. Zvládl to v čele machrů, starších o celou generaci.

Dneska je v módě politika na kšeft. Jaromír byl z jiného těsta. Pomáhal hlavně tomu, co bylo jinak bez šance.

Předseda KSČM Vojtěch Filip nenechal na ministru zahraničí Tomáš Petříčkovi nit suchou poté, co ten požádal, aby byly z tendru na dostavbu Dukovan vyřazeny společnosti z Ruska a Číny, a to hned na začátku. Prý kvůli bezpečnosti.

„(Petře), Petříčku, pofoukej mi mou hlavičku, ať nebolí... Tradiční dětská písnička... teď se hodí... A hlava mě bolí. Div se nerozskočí. Ministr zahraničí Tomáš Petříček navrhuje, aby vláda uplatnila již na začátku tendru na dostavbu Dukovan bezpečnostní výjimku, tzn. vyřadila ruské a čínské firmy. Posedlost? Paranoia?“ táže se předseda KSČM na svém Facebooku.

Filip následně okomentoval schopnosti českých polistopadových ministrů zahraničí. Ani za časů Sovětského svazu se prý země nemusela zaprodávat do takové míry jako nyní. V současné době po nás někteří hráči na mezinárodním politickém poli požadují absolutní poslušnost, píše.