Mohlo dojít k tomu, že jak prezident Lukašenko, tak jeho voliči by dali sílu a jednotu, kterou by těžko kdo pak rozbíjel. A ještě bezpečnostní složky mohly následně hrát svou skutečnou roli pořádkových služeb.

Přes všechny chyby, co prezident udělal, nikdo nemá právo, aby se vměšoval do záležitostí jiné země nepřímou řízenou konfrontací – tak, jak to prohlásil náš ministr zahraničních věcí Tomáš loutka Petříček, který otevřeně, a tím i oficiálně, říká, že ČR se aktivně podílí na podpoře těchto nepokojů. Mimo jiné tím podporuje, že opozice nemusí dodržovat zákony, používá Molotovovy koktejly a za pomoci západních médií neustále prohlašuje, že volby jsou zfalšované a nelegitimní.

Tady musím říct, jako pozorovatel, že volby může falšovat i opozice. Setkal jsem se s tím ve městě Novomoskovsk na Ukrajině a byl jsem i u 14 soudních líčení.

Situace se ale vyvíjí a dnes víme, že telefonní rozhovor byl shrnut Kremlem takto: »Situace v Bělorusku po prezidentských volbách byla důkladně zvážena. Ruská strana zdůraznila nepřijatelnost jakýchkoli pokusů o zasahování zvenčí do vnitřních záležitostí republiky Běloruska, což vedlo k další eskalaci krize. Naděje byla vyjádřena pro brzkou normalizaci situace.« Lukašenko má stále oporu ve voličích, kteří konečně masově demonstrují za svého znovuzvoleného prezidenta, dále má podporu v armádě, policii i řadě podniků a pracujících. Ale hlavně oporu v Ruské federaci. Musí však splnit několik úkolů a jedním z nich je přijetí nové ústavy, kde pravděpodobně bude prohlouben vztah mezi Běloruskem a Ruskou federací.

V současnosti běloruská armáda demonstruje vojenské cvičení, aby ukázala připravenost, a elitní ruská národní garda kryje budovy nejen prezidentského paláce, ale i parlamentu a dalších klíčových institucí. Takže teď je to na prezidentu Lukašenkovi.

Roman BLAŠKO