KSČM vyráží do evropských voleb s netradičně mladou kandidátkou a vizí sociální Evropy. Odmítá ale, že by se tím snažila cílit především na mladší voliče. Lukáš Jelínek nesouhlasí a označuje výběr kandidátů za marketingovou strategii.

KSČM se chystá do blížících se evropských voleb s omlazenou kandidátkou. Komunisté krom modernější vizuální stránky kampaně nabízejí i politiky, kteří jsou oproti jejich předchůdcům z roku 2014 zjevně mladší – v případě první pětice kandidátů v průměru dokonce o dvacet let. Chtějí oslovit především voliče, kteří stojí o alternativu k liberálně proevropské i nacionálně konzervativní politice.

Odlišná kvalita zboží, prodávaného pod stejnou značkou a ve stejném balení u nás a na Západě, se stala jedním z hlavních témat předvolebního boje. Nejde ovšem o žádnou novinku. Už před dvěma lety průzkum ministerstva zemědělství ukázal, čeho si lidé všimli dávno: potraviny prodávané v pěti evropských zemích pod stejným označením se výrazně liší od těch, které se prodávají v Česku.

Z 21 produktů byly zcela shodné jen tři. Rozdíly v kvalitě potravin potvrdily hlavně v porovnání s Německem a Rakouskem. Složení se lišilo nejen u potravin, ale také u drogistického zboží, například pracího prostředku.

Vedoucí eurokandidátky KSČM – Česká levice společně! Kateřina Konečná podala trestní oznámení na hnutí SPD Tomia Okamury. Dopustilo se podle ní v předvolební kampani úmyslného trestného činu pomluvy, když ve třech milionech vydání svých novin uvedlo, že europoslanci KSČM podpořili přijímání migrantů do ČR.

Podle Konečné komunistům už došla trpělivost. »Zvykli jsme si na to, že SPD o nás šíří řadu pomluv podle hesla ‚když chybí program, stačí lži‘. Brali jsme to za součást předvolebního boje. Ale to, co se objevilo ve výtisku jejich posledních novin, už přesáhlo všechny meze,« uvedla Konečná na páteční tiskové konferenci.

Jen dvakrát se od onoho slavného 1. máje roku 1890 nám, kteří se hlásíme k potomkům zmíněných devadesátníků, pokusili sáhnout na tento svátek. Dokonce za velké války se slavil a v roce 1918 dokonce měl tak silný sociální a národnostní podtext, že se habsburské mocenské orgány zalekly a naopak české snahy po změnu dostaly další významný podnět. Poprvé 1. máj zakázali nacisté, kteří zbytek republiky 15. března 1939 násilně obsadili, po druhé to byli tzv. demokraté, z nichž někteří si slovo demokracie dokonce dali do názvu, po listopadu 1989, a to dokonce zcela nedávno. Byly nám naopak vnucovány církevní katolické svátky, i když jim byl třeba dán demokratický nátěr. Polistopadové pokusy však neuspěly. A neuspějí ani v budoucnosti, i když nepochybuji o tom, že někteří představitelé, sdružení ve stranách s revoluční rétorikou, ale antirevolučními činy, mohou znovu tento podnět přinést.