Vstřícný návrh pro Milion chvilek

KojzarMožné udělení abolice prezidentem Zemanem vyvolalo u »demokratické opozice« značné emoce. Vyjádřil se k němu dokonce sám poslanec Karel Schwarzenberg. Pochopitelně nesouhlasně. Mladí stoupenci Milionu chvilek včetně exstudenta Mináře dostali jistě nový náboj, když už svrhnout Babiše pro pochybení v kauze Čapí hnízdo se dosud nezdařilo a zřejmě nezdaří. Udělení milosti Milošem Zemanem poté, co nejvyšší státní zástupce Zeman by přece jen pod tlakem zvenčí (nikoli ze směru prezident či premiér) se odvážil při vrátit k dalším jednáním, se dotklo »jejich demokratického myšlení« a lze očekávat, že se na demonstraci 17. listopadu stane hlavním hitem.


Jenže co říci na kauzu Chadimová, kterou organizátoři z Milionu chvilek nemohou znát, a ti, co si přece jen pamatují, ji chtějí raději zapomenout? Týkala se osob, které se dobře znaly z disentu. Tou hlavní osobou byla tehdy Marta Chadimová, dcera bezvýznamného a nebohatého malíře z Moravy. Ten prý, alespoň podle »dokumentů« paní Chadimové, před příchodem nacistů koupil několik budov od »židovských« majitelů a také od tehdejších představitelů premonstrátského řádu na Strahově. Po válce, v roce 1952, majetek prý nechal přepsat na svou nezletilou dceru. Ta po převratu, jako »dobrá známá« z disentu, dostala za úkol od místopředsedy vlády Mikloška najít v archivech »stopy po majetku židů«. Po krátké době, v roce 1991, požádala »na základě dokumentů« o vydání domu na Loretánském náměstí a informovala opata premonstrátů, že několik klášterních budov je jejích. Dům na náměstí jí »vydán« byl, premonstráti se však začali bránit. Na stranu Chadimové se postavil »její bratránek« Karel Schwarzenberg, který v té době byl kancléřem u prezidenta Havla. Začalo dokazování, které trvalo dlouho. Kdo by v té době, kromě církve, měl odvahu vystoupit proti ženě, za níž stál nejen Schwarzenberg, ale i Havel a vlivný spolek Šalamoun?

Jednání se táhla dlouho a ukazovalo se, že Chadimová, jež se chlubila profesí restaurátora, nejen zasáhla do katastrálních knih, ale vyrobila si nebo nechala vyrobit i příslušné listiny. Proto v roce 1995 prezident Havel, aby nemohla být potrestána, jí udělil abolici. To odmítla, stále si myslíc, že »to nějak uhraje«. Když ale se ukázalo, že vyhrát nemůže, že je dostatek důkazů o falšování, ještě před vynesením rozsudku milost přijala. Je tedy bezúhonná, i když se musela rozloučit s majetkem. Zkusila to však i u »evropského soudu«. Ten vstřícně uznal práva Chadimové na rychlý proces, což se v jejím případě nestalo, a na nějaká procesní pochybení a tak stát alespoň nějakou tu korunu musel Chadimové zaplatit.

Když jsem si celou její kauzu připomněl, navrhl bych organizátorům »mejdanu« 17. listopadu, kdyby do programu kromě kritiky abolice prezidenta Zemana zařadili i milost Martě Chadimové, která beze sporu »na rozdíl od premiéra Babiše měla pravdu« a udělala jen chybu, že si chtěla přivlastnit majetek církve, a ne třeba státu.

Jaroslav KOJZAR
skola2 26 x
NAHORU