Rusko neusiluje o válku

Ruská federace se úspěšně vrací mezi velmoci a významná část politických a ekonomických elit Západu by tomu chtěla zabránit, a to i za cenu válečné konfrontace. Bezpečnost starého kontinentu se musí řešit ve spolupráci s Ruskem, které nemá zájem na vnějších konfliktech. Žádá jednání rovný s rovným.

Takové myšlenky zazněly na mezinárodní vědecké konferenci Evropská unie a Rusko, která se včera konala pod záštitou europoslance Jiřího Maštálky (KSČM) v Evropském domě v Praze. Pořádaly ji pražský Institut globálních studií Univerzity Jana Amose Komenského a Ruská univerzita přátelství národů (RUDN) z Moskvy. Cílem bylo rozebrat se v aktuálních napjatých vztazích mezi EU a Ruskem a nalézt východisko pro vzájemnou mírovou spolupráci.


Pro Maštálku jsou podobné akce vodítkem pro práci v Evropském parlamentu. V uplynulých dvou letech byly k jeho lítosti kontakty mezi EP a ruskou Státní dumou zablokovány a nijak se nezlepšily. Europoslanec, jenž je místopředsedou delegace EP pro parlamentní spolupráci s Ruskem, však věří, že novému předsedovi europarlamentu se to podaří změnit. »Kolegové v EP často za pravdu vydávají to, co sami chtějí slyšet. My chceme o vztazích EU-Rusko vydávat pravdivé informace.«

Ruská federace se stala po roce 1991 největší laboratoří Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, řekl v úvodu konference někdejší diplomat a bývalý ministr Jaroslav Bašta (ČSSD). Vladimir Putin důrazem na státnost začal odlišovat svou zemi od ostatních. »Prvním veřejným slibem Putina bylo zastavení rozpadu federace a navrácení postavení velmoci. A jak slíbil, splnil.« Naopak USA se příliš soustředily na úkoly ve světě, v roce 2001 začaly »války proti terorismu«, které vedou již 16 let, poznamenal dále. Nyní se zdá, že USA zvolily obdobný typ své politiky jako Rusko. Skutečnost, že bezpečnostním složkám USA budou nyní, za mandátu prezidenta Donalda Trumpa, šéfovat bývalí generálové s válečnými zkušenostmi, shledává Bašta jako naději, že »nebudou tak bojechtiví a neobratní jako jejich předchůdci«.

Bezpečí každého je bezpečím všech

Profesor Vladimir M. Platonov, vedoucí Katedry politických věd RUDN, poukázal na to, že nehledě na sankce zůstalo v Rusku mnoho zahraničních subjektů, »protože nebudou likvidovat vlastní byznys«. Jako předseda moskevské obchodně-průmyslové komory to doložil i podrobnějšími informacemi o nepřerušených ekonomických kontaktech mezi mnoha zeměmi EU a Ruskem.

Na ruská specifika upozornil docent Vladimír Prorok z Vysoké školy finanční a správní. Míní jimi jak historickou zkušenost vzniku konsolidovaného ruského státu, tak náboženské tradice. »Pro stabilitu Ruska je nutná silná centrální moc,« vysvětlil a uvedl, že počínání současného Ruska, které »je součástí Evropy, i když je jiné«, se neliší od chování jiných mocností. Míra nerovnosti v Rusku je totožná s mírou nerovnosti ve Spojených státech či Číně apod. Znovupřipojení Krymu Prorok označil za vojensko-strategickou otázku. »Rusko nemá zájem na vnějších konfliktech, zájem má o vývoz svých surovin,« zakončil svůj příspěvek.

Ve stejném duchu navázal zástupce vedoucího Katedry politických věd RUDN docent Viktor A. Glebov, kterého mrzí, co sleduje v některých evropských médiích: zkazky o údajné ruské agresivitě. »To není pravda. Máme co dělat, abychom obstarali svou vlastní zemi. Rusko neusiluje o válku, Rusové chtějí mír.« Poznamenal však, že bezpečí každého je bezpečím všech, a varoval před dalším zbrojením. I zbraň »pouze« zavěšená na zdi může totiž vystřelit. »Je nám nutná vzájemná důvěra,« doplnil Jevgenij Martyněnko z Katedry teorie a historie mezinárodních vztahů RUDN.
Státy mezi sebou musí mluvit jako rovný s rovným, uvedl ve svém vystoupení historik Emil Voráček z Historického ústavu AV. Že má každý stát, logicky, své zájmy, připomněl vedoucí Kabinetu světové politiky Institutu globálních studií docent Pavel Gavlas. V Evropské unii je 90 procent toho, co prosazuje, totožné se zájmy USA... Gavlas srovnal míru agresivity zemí rozmístěním vojenských jednotek mocností v zahraničí. V případě Ruska je to asi na osmi místech mimo vlastní území, v případě USA stovky základen. »Tak jak je to s tou agresivitou Ruska?« položil otázku. Gavlas chápe připojení Krymu jako »zajištění životního zájmu Ruska«, které to ostatně »neudělalo krvavým způsobem, rozhodně lépe než západní společenství oddělení Kosova«.

Promarněné šance

Konferenci zakončil politolog profesor Oskar Krejčí, který je ředitelem Institutu globálních studií UJAK. Vztahy EU a Ruska od roku 1997 do prosince 2014 označil za příklady promarněných šancí. Rada NATO-Rusko se ani nesešla během bombardování Jugoslávie Severoatlantickým paktem. Důvod pro jasnou podporu kyjevskému Majdanu ze strany EU vidí v tom, že se začalo dařit Euroasijskému svazu. Je přesvědčen, že »bez šokové terapie (Donald Trump, evropští populisté) nelze změnit geopolitické vnímání světa«. Nyní je nutné, aby se vytvořila nová generace politiků Evropské unie.
Pokračování mezinárodní konference Evropská unie a Rusko II se bude, podle příslibu europoslance Maštálky, konat ještě v tomto roce. Naléhavost problematiky je zřejmá.

(mh)

Zdroj článku: www.halonoviny.cz
skola2 383 x
NAHORU