Proč Herman nemá komunisty rád

ZmitkoMnohokrát jsem si dal otázku: Proč tolik nenávisti ministra Hermana ke komunistům? Proč kde může, na ně zaútočí? Vždyť jejich učení o sociální spravedlnosti by mělo být pro církev – a tedy také jeho, jejího vyslance – přijatelné. Nepřímo to, že komunisté mají v programu boj proti chudobě a za rovnost všech, potvrdil papež František, když přiznal, že »komunisté sebrali církvi základní zaměření«, totiž právě zmíněný boj. Expáter Herman by tedy měl právě v nich hledat spíše spojence, aby napomohl k tomu, že ono zaměření postupně přebere na svá bedra katolická církev, jež zároveň sama poučena přestane shromažďovat majetek a stane se skutečným tmelem současnosti. Tady však on a celá jeho církev svůj cíl nehledá. A zde jsem u jádra věci. Kdo v minulosti byl největším nepřítelem katolické, v určitých obdobích jednotné křesťanské církve? Jen tak namátkou – husité. Dodnes jsou proto nesmiřitelnými nepřáteli katolických prelátů. A Josef II.?
I on si zřejmě mnoho dovolil, když rušil kláštery. Nebo Masarykova pozemková reforma, i když uskutečněná jen zčásti? Ani Masaryk nepatřil mezi oblíbence katolické církve. Několik střetů s Vatikánem a s československými preláty je toho svědectvím. Pak přišli po únoru 1948 komunisté. A zase byl ve hře majetek, a nikoli především víra. Kdyby šlo jen o víru, pak by střetnutí ještě nemuselo být tak ostré, ale ono šlo zvláště o majetek.
 
A ti dnešní komunisté? »Udělali chybu«. Jednoznačně se postavili proti tzv. církevním restitucím, tedy za to, aby majetek, který většinou církvím, a právě té katolické, nepatřil a byl jí nanejvýš propůjčen. To vyvolalo nejen nenávist církevních kruhů proti komunistům, a možná, že v podtextu bychom našli i důvod, proč musel exhhejtman Zimola být vymazán z jihočeské kandidátky ČSSD. Církev má dlouhé prsty a její vyslanec Herman se snaží. Proto mu nevadí úzká spolupráce s tzv. sudetskými Němci, jimž už v rámci katolické teorie odpuštění, odpustil. Ti totiž, i kdyby se vrátili, by se církevního majetku nedotkli. Nevrátí se však, není třeba se bát.

V celé lidské historii, ač Ježíš a jeho blízcí nepreferovali shromažďování majetku, církev za svou hlavní činnost brala shromažďování bohatství. Bohatá církev byla přece vždy mocná církev. Tím nezpochybňuji výsledky její činnosti v péči o bědné, školy apod. I když v obou případech lze se zmínit o opačných jejích výsledcích. Připomeňme zároveň, jak z popudu církve a vlastně přímo pod jejím vedením, bylo krutě zlikvidováno hnutí francouzských katarů, kteří volali po návratu k učení prvních křesťanů, tedy proti shromažďování majetku, připomeňme bulu papeže Jana XXII., jež odmítla jako prolhané tvrzení fraticelliů, že Kristus a apoštolové neměli žádný majetek, a tudíž církev by se jako Syn boží také měla chovat, připomeňme i Jana Husa, jenž dodnes nebyl katolickou církví rehabilitován.
Nedivme se proto vyslanci katolické církve expáteru Danielu Hermanovi, že dští tolik nenávisti právě proti komunistům.

Otakar ZMÍTKO

Zdroj článku: www.halonoviny.cz
skola2 359 x
NAHORU