Právo na vlastní rozvoj

Německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila ke kerčskému incidentu, že »země, i když leží blízko Ruska, mají právo na vlastní rozvoj. To jsou základy mezinárodního práva«. To je dobrá myšlenka. Každá země světa, každý národ má právo na vlastní rozvoj podle svých představ, je to ostatně napsáno v jedné mezinárodní konvenci. Merkelová tuto zásadu ve čtvrtek vytáhla proto, aby vyčinila Rusku za to, že má údajně na svědomí aktuální patálie v Kerčském zálivu, při nichž došlo ke střetu ruských a ukrajinských vojenských lodí. Malá odbočka: Na palubě těch ukrajinských byli zpravodajci, jak sami Ukrajinci přiznali. Je běžné, že se zpravodajští důstojníci naloďují na vojenská plavidla, která plují »jen tak«? Dost zásadní argument na podporu teze, že jejich mírová plavba asi tak mírovou nebyla...

Vraťme se k Merkelové a jejímu výroku. Na svůj vlastní vývoj mají právo všechny státy a národy, nejen ten ukrajinský. Tak dobře. Sousedy či takřka sousedy USA jsou latinskoamerické země. Takže například kubánský lid má právo na svůj rozvoj. A vlastně celá Latinská Amerika - a můžeme to vzít jeden stát tohoto světadílu po druhém - má právo na vlastní cestu vývoje, kterou si zvolí. A bylo tomu tak vždy? Pokud ne, zaznamenali jsme slovní políček paní kancléřky nebo jiného vlivného západního politika? Ne. Za »drzost« jít vlastní cestou se dočkala Kuba ekonomické blokády. Kolik atentátů zosnovaly CIA či jí inspirované teroristické organizace na Fidela Castra? Kolik dalších nenápadných, anebo drze nápadných převratů řídily americké ambasády právě v zemích Latinské Ameriky, v nichž si tímto způsobem posichrovaly americké zájmy?

Kromě dvojího metru, který se ve světové politice u mnohých politiků, zejména těch »našich«, západních, uplatňuje stále, si někteří pletou pojmy. Tak například novopečený senátor a šéf senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer (který se, jak bylo očekávatelné, ihned zařadil mezi tuzemské válečníky) uvedl v televizní debatě, že »to, co dnes vidíme na Ukrajině, je plod toho, co se stalo na východě Ukrajiny, nebo zábor jejího teritoria.« Jinými slovy, kerčský incident je podle něho důsledkem znovupřipojení Krymu k Rusku a zřejmě i důsledkem vyhlášení dvou lidových republik, Luhanské a Doněcké, jejichž obyvatelstvo nechce mít nic společného se současnou vládou v Kyjevě, případně války v této oblasti.

Pravda je jiná: Na začátku všeho stojí Majdan, zinscenovaný za pomoci Spojených států a podpořený pravicovými evropskými politiky, a nástup ukrajinských nacionalistů a fašizujících sil k moci. Všechno ostatní bylo až potom.

Monika HOŘENÍ
skola2 13 x
NAHORU