Poznámky ke století naší vědy

KojzarOslavy sto let jsou skoro za námi. Byly slavné i méně slavné. Česká televize nám opět vysvětlovala, co si máme myslet. Kde je pravda, tedy to, co za pravdu máme pokládat. Z dějin jako hrozinky bylo vyzobáváno jen to, co se hodí. Doba od roku 48 do roku 89 byla obdobím tmy, doba poté největším obdobím českých dějin. V dílu věnovaném století naší vědy jsme mohli slyšet vyjádření bývalého předsedy Akademie věd Zahradníka i dalšího z předsedů Pačese. Ten první nám tvrdil, že »za komunismu« tu zůstali jen »druhořadí vědci«, ten druhý přiznal velikost i takovým vědcům jako byl komunista Šorm.

Nevím, ale zdá se, že jsme tehdy žili každý v jiném Československu než pan Zahradník. I tady totiž byli lidé, kteří něco dokázali. A v různých oborech. Nebyl jen filozof Patočka, mimochodem nešlo o žádného vůdčího představitele filozofie, byli i jiní velmi významní filozofové, profesor Ludvík Svoboda, prof. Jiřina Otáhalová, prof. Jindřich Zelený.
Nebyli kritiky režimu, proto se dnes o nich nemluví. Jen prof. Karel Kosík jím po 21. srpnu byl. Nebyl o nic méně postižen než zmíněný Patočka. Na levici však zůstal. Proto se o něm v ČT nemluvilo.

Souhlasím ovšem s tím, že mnohé v době před listopadem 89 se zbytečně ideologizovalo, že ti, kteří nešli s režimem, neměli vždy na růžích ustláno. Ale že by všichni významní vědci, kteří nebyli členy strany, se snažili »nevyčuhovat z řady«, je nepravdou. Nebo že akademici komunisté nic neuměli, také. Příkladem je třeba genetik akademik Josef Říman, kybernitik Jaroslav Kožešník, fyzikální elektronik Bohumil Kvasil, parazitolog Bohumil Rosický, profesor Vladimír Kočandrle, světoznámý kardiovaskulární a transplantační chirurg, atd.

V pořadu o vědě se ČT zmínila o genetikovi, akademikovi Janu Svobodovi. I jeho se dotkly »popražskojarské« problémy. Přesto za svou práci dostal v době tzv. normalizace státní cenu Klementa Gottwalda, mohl přijmout »evropskou cenu« za svůj výzkum, odjel vícekrát na studijní a přednáškové cesty do Spojených států. Nezůstal tam, i když jistě mohl. Také akademici Wichterle a Heyrovský zůstali po roce 1948 tady a podíleli se na svých dalších významných objevech.

Nebýt takových, jako byli oni, nikdy by nevyletěly družice v programu Interkosmos, nebyl by sestrojen bezvřetenový stav, nedokázali bychom, i když jsme malou zemí, vyrábět zařízení pro jaderné elektrárny, vymyslet nejen semtex, ale i radiolokátory Kopáč, Ramona, Tamara či Vera...

Jaroslav KOJZAR
skola2 30 x
NAHORU