Nejlepší investicí je investice do lidí

Vláda musí do konce září předložit Poslanecké sněmovně k projednání a schválení návrh státního rozpočtu na rok 2019. Za několik dní jsme již v červenci a vláda by měla při sestavování návrhu rozpočtu asi nabrat vyšší obrátky. Jak to vidí odbory?

Události posledních dnů naznačují, že by nová vláda ČR v červenci mohla získat důvěru Poslanecké sněmovny. Pevně v to doufám! Právě ona by měla být tou, která návrh státního rozpočtu na rok 2019 předloží do konce září do Poslanecké sněmovny k projednání a ke schválení. Zatím je skutečnost taková, že minulá vláda schválila předběžný návrh státního rozpočtu na rok 2019 19. června. Ten počítá s celkovými příjmy 1431,6 miliardy korun, výdaji 1481,6 miliardy korun, tedy saldem ve výši minus 50 miliard korun. Pokud jde o sestavování návrhu státního rozpočtu, tak pokud vím, návrh je zhruba ze dvou třetin již připraven a projednán. Takže zbývá během letních měsíců projednat a připravit zbývající třetinu. Myslím si, že je načase, aby se této záležitosti rychle chopila nová vláda, která by měla dostat důvěru Poslanecké sněmovny, aby při přípravě této zbývající třetiny návrhu státního rozpočtu nedošlo k různým zdržením, případně i sporům o některá ustanovení návrhu zákona, které by se poté negativně projevily v celém procesu přípravy návrhu státního rozpočtu. Mimochodem, svým způsobem je to i výzva pro příslušné státní činitele a také státní úředníky, aby v přípravě tohoto zásadního materiálu pokročili.

Pro vás, pro odbory, jde v tomto případě o zásadní věc, vždyť v návrhu státního rozpočtu na rok 2019 by měla vláda zohlednit požadavky odborů na růst minimální mzdy, mzdových tarifů ve veřejném sektoru, růstu důchodů a zavedení karenční doby...

Odbory navrhují zvýšení minimální mzdy o 1500 korun na 13 700 korun, zatímco představitelé vlády ČR hovoří o navýšení o 1000 korun, přičemž zaměstnavatelé jsou odhodláni připustit navýšení minimální mzdy jen o 800 korun.

Jako odbory jsme toho názoru, že náš návrh na zvýšení minimální mzdy o 1500 korun od ledna 2019 je naprosto reálný. Vždyť jde o ekonomické schopnosti České republiky. Ekonomika jde zatím nadále vzhůru. Český HDP se v přepočtu na obyvatele dostal v loňském roce na úroveň 90 procent průměru EU. Přitom ve srovnání s výší mezd v EU jsou mzdy u nás ve výši 30 procent vůči EU. Když vezmete statistické srovnání, jsme na sedmém místě odspodu, přičemž na úplném chvostu jsou mj. Bulhaři a Rumuni. Sousední Slováci jsou nad námi, obdobně jsou na tom například i Slovinci. Mimochodem, i v sousedním Rakousku se nyní diskutuje o možnosti zavedení celostátní minimální mzdy. Jak znám rakouské poměry, s největší pravděpodobností to asi projde. To je prostě vývoj ve společnosti.

Jenom připomenu, že bývalá vláda Bohuslava Sobotky měla ve vládním prohlášení, že by minimální mzda měla činit 40 procent průměrné mzdy. Přitom řada odborových svazů v EU požaduje zvýšení minimální mzdy na 50 procent průměrné mzdy, a to by podle našeho názoru měl být i náš cíl do budoucna. Vždyť minimální mzda výrazně pomáhá růstu české ekonomiky, neboť se zvyšuje kupní síla těch našich občanů, kteří by byli jinak placeni hůře. Tím, že si lidé kupují zboží, roste výroba. Navíc, vzdaluje se tím i nebezpečí exekucí. Nezbývá, než se zeptat vlády, proč by to lidé neměli dostat. Podle našeho názoru ano.

Nejde jen o minimální mzdu, ale také o růst mzdových tarifů ve veřejném sektoru, což jste v posledních měsících při jednáních s vládou ČR prosazovali...

Máte pravdu. Pokud jde o růst minimální mzdy a mzdových tarifů ve veřejném sektoru, zatím jsme se s vládou nedohodli. Pro učitele jsme požadovali zvýšení mzdových tarifů o 15 procent a pro ostatní pracovníky veřejného sektoru zvýšení tarifů až o 10 procent, a to od října 2018. Zatím jsme se na našich požadavcích s vládou úplně nedohodli, protože premiér Andrej Babiš prohlásil, že učitelé by si měli přilepšit o 15 procent, přičemž ostatní zaměstnanci veřejného sektoru, jako jsou např. hasiči, policisté, úředníci atd., mají dostat přidáno na platech jen o šest procent výše. Premiér Babiš tvrdí, že nelze přidat plošně všem stejně. Další jednání na toto téma nás čeká 9. července, takže uvidíme, na čem se shodneme, či neshodneme.

Jenom chci podotknout, že co nebude v tarifech, tak je to pro zaměstnance virtuální realita, protože odměňování funguje většinou tak, že nejvíce dostanou ti nejvýše postavení a nejméně ti, kteří jsou v pracovní hierarchii co nejníže. Navíc mnohdy zde hraje svoji roli i oblíbenost, či neoblíbenost zaměstnanců u vedoucího pracovníka. Zvýšením mzdových tarifů chceme ochránit ty, kteří jsou na tom nejhůře.

Nedávno jsem zaznamenal jeden novinový titulek, který zpochybnil zrušení karenční doby. Děje se něco?

Já si myslím, že nikoliv. Všichni víme, že zrušení karenční doby bylo dohodnuto v rámci vládního prohlášení od 1. července 2019, které si obě politické strany - hnutí ANO a ČSSD – dohodly, a pevně věřím, že toto rozhodnutí platí i nadále, a že se tato formulace ve vládním prohlášení skutečně objeví. Pokud jde o ten novinový titulek, asi opět někdo zkoušel, jestli mu to projde, shodit to ze stolu. Takže věřme, že vládní činitelé své předběžné dohody dodrží.

V září se odbory chystají uspořádat již čtvrtý mítink Konec levné práce v ČR, kdy v posledních třech letech zazněly především požadavky na zvyšování minimálních mezd, růst mzdových tarifů a zvýšení důchodů. Co připravujete letos?

Logicky to budou opět požadavky na růst mzdových tarifů, zvýšení důchodů a prosazování dalších požadavků odborů na zlepšení pracovního a sociálního postavení zaměstnanců. Avšak musím zdůraznit, že nyní se u nás dostává do čela i nový požadavek odborů, a to je »méně práce za stejnou mzdu«. Jde totiž o zkrácení pracovní doby po vzoru řady západoevropských zemí, zejména Německa. Argument odborů zní, že Češi v práci stráví vůbec nejvíce času v Evropské unii. Proto odbory požadují zkrácení pracovní doby o 30 minut denně. Víme, že to souvisí s produktivitou práce, proto si myslíme, že místo dnešních 40 hodin týdně (respektive 42 a půl hodiny včetně přestávek) by to mohlo být 37 a půl hodiny v práci, což je podle nás reálné už za tři, čtyři roky. Požadavek na zkrácení pracovní doby by se mohl v některých kolektivních jednáních objevit již letos na podzim jako součást kolektivního vyjednávání pro rok 2019. Zároveň upozorňuji, že v souvislosti s digitalizací a robotizací budou ubývat určitá pracovní místa, budou ale vznikat i nová, takže podle našeho názoru je zde příležitost se nad celým problémem zamyslet a řešit jej ve spolupráci všech zainteresovaných stran. Odbory jsou k tomu připraveny.

Odborové svazy v průmyslu a stavebnictví již řadu let naříkají, že nemohou sehnat řemeslníky, tesaře, pokrývače, elektrikáře, soustružníky apod. Podnikají stát a zaměstnavatelé nějaké kroky k nápravě?

Skutečností je, že se po roce 1991 u nás rozpadl systém odborných učilišť, který zde byl vybudován v předcházejících desetiletích. Tedy k systému, kdy učni získávali v rámci učiliště teoretické znalosti a svoje praktické zkušenosti získávali v podnicích a závodech. Myslím si, že bychom se k tomuto systému měli vrátit. V současné době v některých zemích západně od naší hranice to nazývají duálním systémem, kdy teoretická výuka probíhá ve škole a praxe ve firmě. Přičemž je tam běžné, že příslušná firma si v rámci tohoto učiliště z učně vychovává svého budoucího zaměstnance. Zkrátka, ukazuje se, že šéfům některých větších firem to dochází a snaží se podílet na tomto způsobu výuky. Má to samozřejmě několik pozitivních rovin. Učňové si obvykle stěžují, že na středních odborných učilištích, která jsou v působnosti krajů, mnohdy chybí ta nemodernější technika a učitelé, kteří mají již ty nejmodernější poznatky ze současného způsobu výroby, kdy se v praxi již začíná prosazovat automatizace a robotizace. Takže praktickou výukou v dané firmě by se tito učňové k těmto vědomostem dostali. Navíc pro samotného učně to má i ten význam, že ve třetím ročníku si již mohou i slušně přivydělat. To pro ně není během učení k zahození. Ale co je na tomto systému velmi důležité - hospodářské vedení firmy sleduje studium a praxi těchto učňů a může je v rámci výuky i vést k tomu, že se z nich stanou budoucí zaměstnanci této firmy. Tedy zaměstnanci, kteří nepřijdou z učiliště a neznají nic z moderních výrobních postupů, ale tím, že byli v dané továrně, znají techniku, znají i moderní výrobní postupy a od toho okamžiku jsou pro firmu cennými zaměstnanci. Zavádění tohoto systému by měl stát i kraje podporovat a na adresu významných podnikatelů říkám, popřemýšlejte o tom. Jen tak zajistíme nástup mladé generace do výroby, aby nahradila ty, kteří odcházejí na zasloužený odpočinek.

Náš rozhovor jsme začali tím, že by se měl v těchto týdnech již velmi aktivně připravovat návrh státního rozpočtu na rok 2019. Od podnikatelů v průmyslu a stavebnictví slyšíme, že návrh státního rozpočtu na rok 2019 obsahuje málo financí na jejich další investice. Přitom řada politiků k tomu dodává, že příliš peněz jde do sociální sféry. Jak to vidí odbory?

Pokud jde o sumu peněz na investice, myslíme si, že je tam dostatek peněz na pokrytí těch projektů, které jsou již připraveny. Jde zejména o stavebnictví, kdy bychom klidně podpořili více peněz na výstavbu dálniční sítě, ale nejsou zatím pro to připraveny potřebné legislativní kroky, například zákon o liniových stavbách. Ale to bych mohl pokračovat i v jiných příkladech. Takže by hrozilo nebezpečí, že by prostředky nebyly ani vyčerpány. Podle názoru odborů je rozumnější tyto finance, pokud jsou k dispozici, využít jinde, a to jako investice do lidí. Proto požadujeme více peněz na platy a mzdy a další sociální věci. Víte, můj názor je, že nejlepší investicí je investice do lidí, vždyť ta nejvíce pomáhá k dalšímu rozvoji společnosti, kdy jejím základem by měla být spokojenost lidí, občanů. Moderní dopravní infrastruktura, moderní stroje a další věci – to by měl být jenom prostředek k jejich spokojenému životu!

Miroslav SVOBODA
skola2 64 x
NAHORU