Mementa tureckého »hlasu lidu«

skalaTurecké referendum vysílá jasnou zprávu. Naduté presstituci rozkopává bábovičky. Ta kličkuje a mlží. Tak lacino se vylhat nesmí. Referendum věští nebezpečný zvrat. Na solar přitom bere i jiné říkanky. Včetně té o konci dějin. Čili o euroamerické civilizaci, po níž se natěšeně opičí i celý okolní svět. Partaje, nálepkované jako antisystémové, už berou útokem i Evropu a Ameriku. Erdogan boří i sekulární stát. Autokracii nastoluje s Koránem pod paží.

Neplatných hlasovacích lístků bylo dvakrát víc, bez nich by to asi prohrál. K jinak smýšlejícím, vyhozeným z práce, přibylo dalších sto tisíc. Jiných padesát tisíc skončilo za mřížemi. Většina barevných revolucí startovala vzpourou proti volebním výsledkům. Nehodily se do krámu. Vítězům se žádný švindl neprokázal. Přesto je stihl teror státních převratů – i humanitárních náletů. Erdoganovi nehrozí jedno ani druhé. Liberální svatoušci mu tisknou bianko šek.


Před referendem je přitom urážel. Do řady s Hitlerem stavěl i německou kancléřku. Reakce byla bezpohlavně mdlá. O sankcích nepadla ani zmínka. Těmi se neskrblí proti státníkům a zemím, kteří se k urážkám nesníží – a s teroristy kříží kordy. Jak s fanatiky, zaštiťujícími se islámem, tak s ukrajinskými eskadrami smrti, pyšnými na Hitlerovy pohůnky. Filmová Angelika to se sultánem uměla. Angela z roku 2017 jí nesahá ani po kotníky. Proč asi?

Klíčem k tajemství je i migrační vlna. Mstí se za imperiální globalizaci – a export demokracie ostrou municí. Do Evropy však startovala právě z Turecka. Syřané a Iráčané v ní byli v menšině. Erdogan si do internačních táborů navozil masu, posbíranou až z Afriky a Pákistánu. V té části Sýrie, na niž si brousil zuby – v naději na bezletovou zónu USA a NATO – měla nahradit původní populaci. Řecké ostrovy byly až cílem Plánu B, když ten původní zkrachoval. Miliardy, sypané z EU do Erdogana, nejsou humanitární pomocí. Je to výpalné. Vyděrač za ně Evropě vyhrožuje, že migrační vlnu obnoví, kdy si zamane.
Z iluzí budí i jiná statistika. Pro Erdoganovu ústavní reformu hlasovalo 63 procent turecké menšiny v Německu, přes 70 procent ve Francii i Holandsku a 77 procent v Belgii – oproti 26 procentům v Rusku či 21 v Británii. Právě z menšiny, která se v Evropě už stačila usadit, se rekrutuje i většina teroristických vrahů. Bláboly multikulturalismu dostávají ránu z milosti.

Referendum živí i otazníky, visící nad loňským státním převratem. Zkrachoval v prvních hodinách. Prsty si přitom smočily – tvrdí sám Erdogan - i americké služby. Převratů mají na hrbu tucty. Jinde je zvládli levou zadní. Tady předvedli ochotnické divadlo. Komu to zahrálo do noty, se už ví. Na souhru náhod věří jen trouba.
Chaos se Střednímu východu i Africe exportuje už roky. Migrační vlna ho importuje do Evropy. Pro pašeráky teroru je to hvězdná hodina. Mínit to, co má ve štítu, NATO vážně, na území Islámského státu neproklouzne ani myš. Proudí tam tisíce hrdlořezů – i zbraní a tuny munice. Evropské elity nápravu nežádají. Hrbí se před tureckým autokratem. Výpalné škrtají z fondů pro sociálně zranitelné. Tolik samohany tu nebylo ani za Angeliky a sultána.

Turecké referendum vynáší jasný verdikt. Hlavně na téma bezpečnostních záruk, v nichž prý za NATO není náhrady. Dá se ta dětinská fráze brát vážně i teď? Za situace, kdy právě války NATO ohrožují i Evropu, chátra masakrující Sýrii má průchoďák přes členský stát paktu – a kápo jeho jižního křídla nás vydírá? A co Evropská unie, jež tomu poníženě asistuje? Sluší se dělat užitečného idiota idylkám, že se teď začne kát, naslouchat občanům a demokratizovat?
Mlčící většina čeká na jasnou zprávu. O tom, jak rozdají karty letošní volby, rozhodne zásadní měrou.

Josef SKÁLA

Zdroj článku: www.halonoviny.cz
skola2 478 x
NAHORU