Je třeba nemluvit polopravdy

KojzarV televizních Otázkách Václava Moravce, jíž se kromě poslance Černého z KSČM účastnil ministr Martin Stropnický (ANO) a velvyslanec u NATO Jiří Šedivý, zaznělo několik myšlenek, které ukazují na malou znalost problematiky dvou pravicových politiků. Především, jak je to se zákonnou vládou na Ukrajině, proti níž se postavily oblasti Donbasu.

Kdy všechno začalo? Když volbami se dostal do čela státu Porošenko, anebo po nezákonném Majdanu, podporovaném Unií a USA, po němž byl svržen prezident zvolený nezpochybnitelnými volbami, tedy Janukovyč? Poté, co nově vykonstruovaný parlament a vláda, jež nikým nebyly zvoleny, připravily návrh na to, aby ruština byla prostě jako další dorozumívací jazyk na Ukrajině zrušena. Tehdy přetekla nádrž trpělivosti u východních oblastí převážně obývaných ruskojazyčnými Ukrajinci a pokusili se řešit situaci po svém.
 
Dále, jak je to s obsazením jiných území ruskou armádou? Podněstří není dobrým příkladem. Tady se žádný Putin o obsazení země nepokusil. Dokonce ani Jelcin. Do Říjnové revoluce patřilo celé Moldavsko Rusku. Po revoluci si jeho většinu přivlastnilo Rumunsko. Část, kterou nazýváme Podněstří, zůstala sovětská a stala se součástí Ukrajiny. Po roce 1940 se obě části spojily a po válce toto spojení trvalo. Rozpad SSSR se i Moldavska dotkl. Protože tehdejší vláda byla nakloněna k připojení k Rumunsku, v roce 1990 se oblast kolem levého břehu Dněpru odtrhla a spravuje se sama. I když zájem na připojení k Rusku trvá, nedošlo k němu.

A jak je to s obsazením části Gruzie, tedy s Jižní Osetií a Abcházií? V roce 1991 napětí mezi oběma enklávami Gruzie a tehdejším režimem v Tbilisi vyvrcholilo vojenskými akcemi. Nakonec se situace uklidnila, ale obě enklávy odmítly uznat svrchovanost Gruzie a zvýraznily tradiční ekonomickou spolupráci s Ruskem.

V roce 2008, přesně v den zahájení olympijských her, dobrodruh, prezident Gruzie Saakašvili, nařídil obsazení obou enkláv. Gruzínská armáda sice mírně v Jižní Osetii postoupila, ale zemřelo při tom údajně na dva tisíce lidí, včetně příslušníků ruských mírových sil napadených přímo ve svém táboře. Vedení Osetie požádalo o pomoc Rusko, které Gruzínce odrazilo. Akci proamerického Saakašviliho kritizovali i američtí představitelé. Ani jedna z těchto zemí není součástí Ruska.

Pokud jde o Krym, znovu je nutné připomenout, že do padesátých let minulého století byl součástí Ruska. Dar Nikity Chruščova vyvolal mezi krymským obyvatelstvem odpor. Byli i mrtví. Po Majdanu, stejně jako občané Donbasu, odmítlo obyvatelstvo Krymu majdanský režim, tehdy ještě nevzniklý z voleb. A znovu, po kolikáté, v lidovém hlasování odsouhlasilo odtržení od Ukrajiny.

Pokud se argumentuje – ve zmíněném pořadu velvyslanec Šedivý – nedělitelnosti zemí v Evropě, pak jen připomínám, že Krym odešel ze svazku s Ukrajinou v roce 2014, ale Kosovo, jež uznaly mnohé země západního světa včetně České republiky v roce 2008, bylo násilně za jejich pomoci, především však »mírumilovných« USA, odtrženo od Srbska. Je třeba něco dodávat?

Jaroslav KOJZAR
skola2 291 x
NAHORU