Hořkost nerovnosti

SafranekJiž na základní škole se žáci v matematice učí rovnice. Je jim vysvětlováno, že jde o rovnovážný vztah, kdy se levá strana musí rovnat pravé. Jinak jde o nerovnost, která musí být nějakým způsobem vyrovnána. Příkladem z makroekonomiky je státní rozpočet (případně podvojné účetnictví), kdy se ideálně výdaje musí rovnat příjmům. Nerovnají-li se, pak se rovnosti dosáhne buď snížením výdajů, nebo zvýšením příjmů. Případně zadlužením občanů. To je ovšem pro zdraví ekonomiky krajní a nebezpečná cesta.

Při studiu státního rozpočtu na rok 2019 i dalších tzv. programových či koncepčních vizí typu tzv. důchodové reformy jsem bohužel dospěl k závěru, že tyto základní matematické poučky (obdobně například trojčlenka), na prestižní London School of Economics nevyučují. Stejně jako rozdíl mezi reformou a parametrickou změnou.
Jinak by její absolventka na pozici ministryně práce a sociálních věcí nemohla předkládat jednostranné a často zmatené (zmatečné) návrhy významně ohrožující při své možné realizaci ekonomickou i politickou stabilitu státu. Nebo jí jde o hlasy pro možný kariérní posun na nadcházejícím sjezdu soc. dem.?

Vždyť co jiného je halasně oslavované zvýšení důchodů o průměrných 900 Kč než ryzí populismus? Důchodci nejsou hloupí, a tak si snadno spočítají, že většině z nich byly v reálné podobě důchody »navýšeny« pouze k dorovnání zvýšení životních nákladů (energií, potravin, služeb, léků). Jsou i tací, v dolní polovině mediánu, jimž se i po oslavovaných úpravách životní úroveň viditelně sníží. Nemluvě o invalidních důchodcích, kteří jsou příjmově a mnohdy i při jednání s úřady pokládáni za přítěž.

Pro mnohého zní »navyšování« velmi příjemně. Pokud ovšem poslouchá dál, zjistí, že na mnohé příjmové úpravy nejsou prostředky. Kolegyně z resortu financí optimisticky tvrdí, že peníze najde. To však znamená, že stávající rovnovážný stav neodpovídá skutečnosti. Resort buď rozpočet sestavil fiktivně a neodpovědně skryl rezervy, nebo nereálně počítá s větším růstem příjmů v době klesající dynamiky hospodářského růstu. Třetí možností, jak nastolit rovnovážný stav, je tištění nekrytých peněz. Tak daleko snad vláda nehodlá jít, i když mnohé neuvážené sliby dalšího růstu mezd a platů při rovněž slibovaném snížení daňové zátěže jsou přinejmenším kontraproduktivní.

Finanční nerovnost české ekonomiky je v porovnání s partnery v Evropské unii konkurenceschopná. To však neznamená uvolnit regulační mechanismy a nerovnosti vyrovnávat zadlužováním. Stejně jako argumentovat přebytkem veřejných financí. Vznikl totiž nečerpáním prostředků, nikoli odpovědným hospodařením.

Ladislav ŠAFRÁNEK
skola2 100 x
NAHORU