Donbasané se pustili do díla Vrátil jste se po třech měsících pobytu na Donbase. Vám se to tam nějak líbí...

Ano, mám tam již mnoho přátel. Lidé jsou velmi milí a pohostinní. Velmi mně pomáhají. Jsou vděčni za pomoc a podporu, které jim poskytujeme.

Co nového jste tam, po roce od vašeho posledního pobytu, zaznamenal?

Ve stručnosti připomenu některé významné novinky. V obou lidových republikách se podařilo uspořádat volby do tamních Lidových sovětů-parlamentů a také volby hlav států (nejvyšších představitelů).
Nastoupila tedy nová vedení obou lidových republik, v čele LLR stojí Leonid Pasečnik, v DLR Denis Pušilin.

Zaznamenal jsem, že po volbách nebylo žádné hájení sto dnů, jak jsme na to u nás zvyklí, ale okamžitě začala práce. Politici obou lidových republik musí řešit vážné věci, a to jsou nejen těžkosti na mezinárodním poli, tedy neuznání těchto republik ve světě. Jsou však přesvědčeni, že to je prozatímní. Viděl jsem, že se Donbasané pustili do díla a snaží se svou zemi rozvíjet.

Jak na vás působí hospodářská situace LLR a DLR?

Uvědomme si, že potenciál je zde velký. Ekonomika Donbasu dříve zajišťovala výživu a zásobování celé Ukrajiny, je tam úrodná zem, i zde pracovalo mnoho významných podniků. Ty strádají z důvodu nízkého odbytu, ale přesto jsou nějaké první vlaštovky upozorňující, že se něco mění. Zvyšuje se propojení s Ruskem, ale i s mnoha dalšími zeměmi například s Běloruskem, Kazachstánem, Abcházií, Alánií (Jižní Osetií), Podněstřím, a obě lidové republiky obchodují například i s Polskem, Itálií, Tureckem a s dalšími asi sedmdesáti zeměmi. Taková spolupráce je ku prospěchu lidových republik.

V čem se pokračuje v LLR, je šestiletý program rozvoje na léta 2018-2023. V DLR se podobný program připravuje. Výsledky v LLR mohu sledovat. Přijel jsem na Donbas po deseti měsících a viděl jsem pokroky. Nejvíce se dělá všechno možné pro děti, pro budoucnost národa. Viděl jsem mnoho nových nebo opravených dětských hřišť, mnoho opravených škol, tělocvičen, počítačových tříd. Hodně se opravuje budov, např. bytových domů, ať už poškozených válkou nebo amortizací. Také se začínají objevovat menší novostavby. Opravují se postupně silnice, které se za existence samostatné Ukrajiny (1991-2014) vůbec neopravovaly. Takže zaznamenal jsem, že ekonomický a stavební pokrok tady je.

V lidových republikách bylo před více než dvěma roky zavedeno tzv. »vnější řízení na podniky«, které byly v soukromých rukou ukrajinských oligarchů. Dosud tyto podniky – do počátku roku 2017 – zůstávaly prakticky ekonomickými vztahy spojené s Ukrajinou, Ukrajina také do té doby odebírala donbaské uhlí apod. Tj. podniky odváděly daně do ukrajinského státního rozpočtu. A protože víme, že Ukrajina zavedla úplnou hospodářskou blokádu Donbasu a jak zatočil ukrajinský stát s vyplácením sociálních dávek apod., tak zkrátka došlo k přesměrování daní do rozpočtů obou lidových republik. Mimochodem, Ukrajina dále využívá donbaské uhlí, ale nakupuje ho mnohem dráž přes Rusko. Toto běží již třetím rokem. Rozpočty se znatelně navýšily, a proto si mohou dovolit to, co dosud nebylo možné, větší ekonomický rozvoj a investice.

Vím, že 1. července t. r. se o 35 procent zvednou mzdy státních zaměstnanců a důchody o 27 procent. Rovněž se zvýší sociální dávky. A k 1. lednu 2020 se znovu takto masivně mají zvedat platy a důchody.

Potřebovali by tam »jako sůl« dále otevírat podniky, které byly zakonzervovány. Problém je v tom, že mnohé zatím nenalézají odbyt pro svou produkci. Ale říkali mi konkrétní příklad Alčevského metalurgického kombinátu, že neustále otvírá nové provozy a nabírá nové zaměstnance. Také další podniky obnovují výrobu, rozšiřuje se těžba uhlí. Ekonomika se postupně začíná rozvíjet.

Jak vypadá zásobování obyvatelstva potravinami?

Víte, já jsem moc nechodil po obchodech. Ale musel jsem si sem tam nějaké potraviny kupovat, takže mohu odpovědět na vaši otázku. Mně připadalo, že ceny potravinářského zboží zůstaly stejné jako vloni, ba dokonce klesly. Pečivo velmi zlevnilo, je doslova »za babku«. Obchody s potravinami jsou otevřeny do 22 hodin večer, a když jdete ještě večer nakoupit, tak jsou na pultech všechny základní potraviny. Zásobování potravinami se děje hodně z vlastních zdrojů, pak z Ruska, Běloruska, také z Turecka či Itálie. Nejvíce je tam vlastních potravin a zásobování je opravdu na slušné úrovni.

V jakém vlastnictví jsou obchody?

V soukromém, družstevním i státním. Například trhy v DLR byly donedávna převážně soukromé, byly však nějaké problémy se soukromníky-trhovci, tak jsou nyní možné jen státní trhy. V LLR je to zase jinak, trhy jsou tam soukromé i státní.

Co se týká služeb, je to podobné: soukromé, družstevní, státní.

Co se nezměnilo?

Nezměnilo se nic v úmyslech prezidenta Ukrajiny. I nový prezident pan Zelenskyj, ačkoli říkal před volbami, že se hlavně musí ukončit válka na Donbase a prvním jeho opatřením bude zastavení palby, dopouští, že se dále střílí, dále umírají lidé. Mrtvých bojovníků, kteří zahynuli za svou vlast, je i několik týdně v průměru. Naštěstí nejsou v poslední době oběti na civilním obyvatelstvu, ale zranění jsou, a to i mezi dětmi. Ukrajinští vojáci střílejí po obytných domech, obchodech, plynovodech, vodárnách, školních budovách, takže když už nikoho nezraní, tak aspoň udělají velkou škodu na infrastruktuře. Ostřelují hasiče, zdravotníky nebo opraváře. Když tam byla mise OBSE, stříleli po ní také. Sestřelují drony OBSE, které monitorují situaci, a ničí kamery OBSE, které zaznamenávají, odkud se střílí. Zelenskyj nadále požaduje navrátit Krym Ukrajině, stejně tak území Donbasu.

Co si o ukrajinském prezidentovi Zelenském myslíte?

Ti, co ho podporovali ve volbách, mezi jinými i oligarcha Kolomojskyj, moc dobře věděli, co je zač. On plní jejich zájmy. I kdyby nakrásně chtěl zakončit válku, dát autonomii Donbasu, uzavřít spolupráci s Ruskem, tak mu to tito podporovatelé nedovolí. Myslím, že mír na Donbase za Zelenského také nenastane. A takto to vnímají i tamní obyvatelé. Uvědomme si, že Zelenskyj financoval už od Majdanu nacionalistické prapory Tornádo (které neblaze proslulo unášením, mučením a zabíjením svých odpůrců), Ajdar, Azov aj.

Kolik obětí si vyžádala občanská válka na Ukrajině?

Říkávali jsme 10 000, ale měli bychom toto číslo přehodnotit. Obávám se, že 11 000 i více – a myslíme tím oběti z obou stran. Celkem žije v obou republikách přes 3,5 milionu obyvatel.

Jste vedoucím Českého kulturního centra v Luhansku. Co to obnáší?

České kulturní centrum, které nosí jméno Julia Fučíka, působí v rámci Luhanské národní univerzity Vladimíra Dalja. Všichni, kteří se v rámci něho angažují, pracují dobrovolně, bezplatně.

Mám tam výbornou pomocnici, která velmi pomáhala již při založení centra a nyní mě zastupuje v době mé nepřítomnosti. Centrum má vlastní místnost, v ní je česká vlajka, malá knihovnička, výstavka o České republice, pořádají se tam různé akce. Je to prozatím velmi skromné.

Jaké akce se v Českém centru pořádají?

Vloni jsme stihli otevření tohoto centra a pak šňůru besed o České republice se školními dětmi i s dětmi na dětských táborech (prázdniny začínají 26. května). Také v Republikové knihovně Maxima Gorkého v Luhansku jsme uspořádali besedu se studenty. V Luhansku se podařilo letos udělat tři besedy se studenty univerzity a opět mnoho besed i dalších akcí na školách a školních táborech. Dětem jsme předali dárky od českých přátel. Spolupracujeme se Srbským kulturním centrem, které bylo letos otevřeno na Univerzitě V. Dalja.

Na co se vás lidé na besedách ptají?

Zásadní otázkou je, jak se staví česká společnost k existenci jejich dvou lidových republik. Tak jim říkám pravdu: oficiálně se věci mají tak, že se uznává územní celistvost Ukrajiny, ale že já a další přátelé držíme palce právě lidovým republikám.

Krom toho jsme loni začali s kurzy českého jazyka, které se však neujaly. Počáteční nadšení vystřídal nezájem, což bylo dáno i tím, že začalo na univerzitě zkouškové období. Letos jsem se pokoušel v kurzech pokračovat, ale ukazuje se, že o to zájem není. Nevadí.

V Roveňkách, městečku Mladé gardy, jsme už loni založili pobočku Českého centra, a tam se rovněž uskutečnilo několik akcí ve spolupráci s tamní knihovnou, školou, domem dětí a mládeže a dětským táborem. Tam jsem si také ověřil, že naše typické české dětské hry tam neznají, zato jiné hry jsou stejné, ačkoli mají třeba jiný název. Ve spolupráci se dvěma školami se našemu centru podařilo uskutečnit lehkoatletické závody – nakoupili jsme dokonce diplomy a cukrovinky pro vítěze.

A když už jsme u naší činnosti, tak se podařilo v lednu t. r. z peněz dobrovolných českých dárců připravit novoroční dárkové balíčky pro sto dětí z Luhansku, plus k tomu vstupenka na loutkové představení.

Máme tedy jako Společnost přátel LLR a DLR přímo na Donbase své příznivce a pomocníky. My jim zase pomáháme tím, že předáváme do českého prostředí informace o tom, jak tam lidé žijí. Otiskují to sice jen Haló noviny a pak několik serverů, ale s tím musíme v této době mediokracie počítat.

To jsem vám zhruba popsal činnost Českého centra. Společnost přátel pořádá další akce, besedy zde v ČR, demonstrace před ukrajinským velvyslanectvím a dvakrát ročně vzpomínáme obětí upálení 2. května 2014 v Oděse.

Jaké jsou reakce obyvatel Donbasu na dekret ruského prezidenta z nedávné doby, kdy jim tento dekret dává právo získat ve zjednodušeném řízení ruské občanství?

Jak jsem pochopil z diskusí s mnoha lidmi, tak je o to velký zájem. Uvádí se, že až 92 procent obyvatel má zájem o získání ruského pasu. Ovšem tento zájem mají i lidé z druhé strany hranice, tedy Ukrajinci, kteří ve velkém počtu přijíždějí do LLR nebo DLR vyřídit si občanství LLR nebo DLR, což je nezbytný předpoklad k získání ruského občanství.

Ruské občanství umožňuje cestování, protože obyvatelé Donbasu se obávají jet do Kyjeva pro nový pas. Bude to znamenat i další pozvednutí životní úrovně těchto lidí, protože mohou vyjíždět za prací do Ruska apod. Získají-li občanství, mohou dosáhnout i na některé ruské sociální dávky. Má to však odvrácenou stránku, a tou je odchod odborníků z Donbasu právě do Ruska. Myslím si, že tito experti jsou potřební právě doma, na Donbase. A i proto se v DLR a LLR razantně zvedají platy a důchody, aby lidé zůstávali doma.

Jak vypadal váš běžný den při tříměsíčním pobytu na Donbase?

Snažil jsem se každý den něco nového poznávat, seznamovat se s dalšími lidmi a upevňovat přátelství s těmi, které jsem poznal vloni. Hodně času jsem věnoval Českému centru, pro které jsem dovezl i několik nových českých knih od dárců, knihy jsou samozřejmě v ruském překladu.

Protože centrum působí na univerzitě Vladimíra Dalja v Luhansku, jak už jsem uvedl, měl jsem možnost být ubytován na tamní studentské koleji, tam jsem se i stravoval.

Skoro tři týdny jsem pobyl speciálně v Doněcku, který jsem chtěl pořádně poznat. Tam se bohužel zatím nepodařilo zřídit České kulturní centrum. Ale přesto jsem se setkal s představiteli muzeí, knihoven, škol, sportovních klubů a zúčastnil jsem se mnoha zajímavých akcí, např. brigády na úpravě areálu zničeného Iverského kláštera vedle rozstříleného doněckého letiště. V DLR jsem navštívil i město Makejevku.

Existuje web, který shromažďuje a zveřejňuje jména lidí, jež jsou kritičtí k současnému ukrajinskému režimu. Znáte jej?

Ano, říká se mu Mírotvůrce a provozuje ho, prý neoficiálně, ukrajinské ministerstvo vnitra. A já na něm figuruji také, stejně jako dalších 32 Čechů, kteří navštívili Krym nebo lidové republiky Donbasu. Tento web slouží nacionalistickým, ba fašistickým skupinám na Ukrajině. Oficiálně se web nazývá Centrum pro zkoumání zločinů proti národní bezpečnosti Ukrajiny, míru, lidskosti a mezinárodnímu právu.

Jak vypadá spolupráce obou republik?

Ta je velká. Právě proto, že se k nim většina států světa otáčí zády, tak velmi úzce spolupracují. Odstraňují byrokratické bariéry, co se týká cel, neexistují na hranicích prakticky žádné kontroly, spolupracují v ekonomické oblasti, mají společné projekty. Zdá se mi, že se blíží jejich integrace, a dokonce jejich integrace s Ruskem. Původní profesí jste učitel, učil jste 30 let na českých školách. Jistě jste měl možnost vidět i tamní školní výuku…

Ano, byl jsem na několika takových hodinách na základním stupni škol. Nároky na děti jsou tam vysoké, to je ještě pozůstatek ze sovětských dob. S našimi školními nároky nesrovnatelné. Děti jsou disciplinované, denně se učí a připravují na vyučování, je prestižní mít dobré známky a většina žáků výborně prospívá. Takže základní a střední vzdělání je na vysoké úrovni. Vím, že hodně pracují na vzdělávacím systému a vracejí se k prvkům ruského vzdělávacího systému, převzali i některé učebnice.

Je zajímavé vědět, že ve výuce dětí v LLR a DLR zůstaly předměty ukrajinština a ukrajinská literatura. Ony se učí i ukrajinské reálie apod. Tím se liší od výuky na Ukrajině, kde probíhá likvidace výuky ruštiny a ruské literatury.

Jakou perspektivu vlastně mají donbaské děti a mladí lidé?

Bohužel v tomto je to špatné. Jsou odkázáni prozatím na obě lidové republiky, mají možnost vyjíždět do Ruska. Jsou-li nadějnými sportovci či umělci, tak mají možnost pod vlastní vlajkou vystupovat na území Ruska.

Všechno zlo plyne od války. Lidé jasně říkají, že už jsou válkou nesmírně unaveni, a to nejen ti, kteří žijí v oblastech na hranici střetu, ale také ve vnitrozemí Donbasu. Nemohou však překousnout pomajdanský ukrajinský režim, právě proto vznikly v roce 2014 na základě referenda obě lidové republiky. Donbasané vzkazují všem českým přátelům, že je pro ně podpora a pomoc velmi důležitá. Vědí, že někde daleko mají i navzdory situaci přátele. A za to jsou velmi vděčni.

Monika HOŘENÍ
skola2 45 x
NAHORU