Demokracie slov a činů

SafranekMnoho stran bylo popsáno a mnoho slov vyřčeno na téma demokracie. O její potřebnosti, obraně a budoucím rozkvětu. Je citován výrok, že demokracie je diskuse. V přenesené rovině střet koncepcí. Za předpokladu stejné možnosti uplatnění. Existuje taková? Obávám se, že nikoli. Veřejnost podléhá nebezpečnému klamu, že ústavně a institucionálně zaručené a zajišťované záruky demokracie (dialogu) samy o sobě zajišťují pozici stejných šancí. Ve skutečnosti však jsou možnosti jedince, skupiny, instituce a společnosti sui generis i vůči sobě navzájem velmi nerovné a nekompatibilní. Přitom nejde ani tak o možnost projevu, jako o možnost uplatnění.

Tento problém neznamená pouze potenciální odtržení názoru od činu, což je oportunismus v praxi, ale ostré prohlubování rozporů mezi nerovnoměrnými strukturami společnosti. Namlouvat si něco jiného je pěstováním sebeklamu. Napomáhají tomu sami politici, jimž obecně chybí vize a jejichž horizontem, obsahovou inspirací a křivkou iniciativy je politický cyklus. Politici obecně odezírají jen to, jak se k čemu staví veřejnost. Ústava jde stranou, podstatný je zájem skupiny, jak aktuálně potvrzuje chování ČSSD.

Bez viny nejsou ani občané - voliči. Přijmeme-li tezi, že demokratické politické instituce fungují dobře, jen pokud jsou běžní občané dostatečně informováni, aby mohli politiky účinně kontrolovat, pak nelze nevidět a nechápat jako velmi nebezpečný a negativní jev trvale klesající zájem občanů o věci veřejné. Jinými slovy dobrovolné vzdávání se možnosti spolurozhodovat o své budoucnosti.

Pokud jde o KSČM, zdá se, že si mnozí z členů a sympatizantů dosud plně neuvědomili, že změna politického systému, především vlastnických poměrů, změnila politickou a občanskou strukturu společnosti natolik, že i nejefektivnější zkušenosti z období budování socialismu ztratily svou použitelnost a vyvolaly potřebu zcela nových přístupů, včetně hodnocení probíhajících společenských procesů.

Miliony lidí v uplynulém čtyřicetiletí tzv. věku nesvobody se z hlubokého niterného přesvědčení účastnili budování nové společnosti, otevřené všem upřímným zájemcům o její budoucnost ve smyslu demokracie - vlády lidu nad svými záležitostmi. Dnes je jejich práce zesměšňována. Nejen to. Bylo by chybou nevidět, že naše společnost je v krizi. Politické, hodnotové, mravní. Sestavení vlády po osmi měsících martýria a s nejasnou budoucností, ostrá názorová i akční konfrontace mezi stoupenci a odpůrci prezidenta Zemana, členství v Evropské unii a NATO i ve vztahu k migrantům je jen několik namátkou vybraných příkladů.

Ladislav ŠAFRÁNEK
skola2 80 x
NAHORU