Co slibuje nová vláda ve zdravotnictví, aneb Začneme od Adama

markovaNový ministr zdravotnictví Adam Vojtěch rozhodně netrpí při svém mládí nerozhodností a stejně jako jeho kolegové začal na »svém« ministerstvu personálními změnami. Je pravda, že ministerstvo zdravotnictví bylo v minulosti často oprávněně kritizováno za pomalou a nedotaženou přípravu potřebné legislativy i opomíjení názorů odborné veřejnosti a pacientů na řešení dlouhodobých i aktuálních problémů při zabezpečování potřebné zdravotní péče o občany České republiky. Otázkou zůstává, zda okamžité vyhazovy v rámci vládou schválené reorganizace, jsou tím nejlepším řešením. Sympatická je snad jen snaha opřít se o autoritu předsedy České lékařské společnosti J. E. Purkyně profesora MUDr. Š. Svačiny a důraz na hlubší spolupráci s pacientskými organizacemi, kterou začalo již předchozí vedení ministerstva.
 
Před vánočními svátky zveřejněné programové prohlášení vlády v oblasti zdravotnictví v obecné rovině z části reaguje na dlouhodobé i aktuální problémy českého zdravotnictví, ale nabízená řešení buď nejsou příliš konkrétní, nebo jsou pro pacienty z pohledu KSČM přímo nebezpečná. Na druhou stranu zde již otevřeně nezaznívají některé ministrem A. Vojtěchem dříve prezentované »politicky citlivé« názory na nutné snižování počtu lůžek, rušení menších nemocnic nebo zvyšování spoluúčasti pacientů. V úvodní preambuli se sice správně zdůrazňuje potřeba reagovat na »hrozby dneška«, tedy nárůst výskytu chronických chorob a stárnutí populace, ale pro KSČM zde naprosto zásadně chybí jasná garance dostupnosti potřebné kvalitní zdravotní péče pro všechny. Místo toho se hovoří pouze o »kvalitní, moderní a finančně stabilní veřejné službě pro občany«. Kladně lze hodnotit důraz na nastavení kontroly kvality zdravotní péče, rozšíření kompetencí praktických lékařů a tím i posílení významu primární péče, pokračování reformy psychiatrické péče, na přípravu koncepce dlouhodobé péče, dokončení systému úhrad podle diagnóz, elektronizaci zdravotnictví - včetně dotažení eReceptu, na regulaci úhrad zdravotnických prostředků a léčivých přípravků, zlepšení pracovních podmínek mladých lékařů či snížení administrativní zátěže poskytovatelů zdravotních služeb. Slib, že vláda bude všechny zásadní kroky konzultovat s opozicí, protože změny nelze dělat pouze na jedno volební období, zní velmi líbivě, ale konzultace ještě – bohužel - neznamená respektování jiného názoru. Velmi nebezpečně se pak jeví »nápady« na změny v oblasti zdravotních pojišťoven. Zcela opuštěna zůstala myšlenka dlouhodobě navrhovaná KSČM na vznik jedné zdravotní pojišťovny. V programovém prohlášení se naopak otevřeně hovoří o »vytvoření prostoru pro větší konkurenci zdravotních pojišťoven a jejich odpovědnosti za zajištění hrazených služeb, včetně umožnění cenové konkurence mezi nimi«. To je jasná předzvěst snahy o zavedení menší odpovědnosti státu za zdravotnictví a také »důvod«, proč nezvyšovat veřejné finanční prostředky státu na zajištění dostupnosti a kvality zdravotní péče, na otevření cesty pro tzv. dvousložkové zdravotní pojištění, na omezení solidarity a tlak na zvyšování spoluúčasti pacientů, včetně postupného přechodu na systém - »kdo si víc zaplatí, bude mít lepší zdravotní péči«. To je pro KSČM naprosto nepřijatelné. Také slibované »posílení smluvní volnosti mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče« – tedy ambulancemi a nemocnicemi - může předznamenávat »zvýhodňování« velkých zdravotnických řetězců a podnikatelů ve zdravotnictví. V podstatě populisticky se jeví slova o »odpolitizování« VZP. Správní rada VZP je nyní ze zákona volena z nominantů politických stran podle výsledků demokratických voleb do Poslanecké sněmovny. Nad nepolitickými zástupci velkých zaměstnavatelů, pacientů a tzv. odborníků by však byla ve skutečnosti mnohem menší kontrola. Je správné, že programové prohlášení věnuje pozornost mladým lékařům, zlepšení jejich pracovních podmínek a odměňování. Úplně však chybí řešení odpovídajícího růstu platů a mezd, stále ne zcela vyhovujícího systému vzdělávání i případné potřebné změny v kompetencích všech pracovníků ve zdravotnictví. Pro mnohé líbivě zní zaklínání se »transparentností«. Slibuje se otevřeně zveřejňovat data nejen o hospodaření a rozhodování rezortu, ale i přímo řízených nemocnic, včetně nastavení metodických pravidel pro tzv. bonusy či centrální nákupy. Jenže velká část zdravotní péče je v ČR poskytována zdravotnickými zařízeními zřizovanými jinými subjekty - kraji, městy, církví a soukromými podnikateli. Jak bude zajištěna transparentnost v těchto případech, a nebudou někteří poskytovatelé zdravotní péče zvýhodněni? Celkově lze shrnout, že programové prohlášení vlády se v oblasti zdravotnictví jeví jako nekonkrétní, obecné a v navrhovaných řešeních - zvlášť v naznačených změnách v oblasti zdravotních pojišťoven - nebezpečné pro zachování principu solidarity a dostupnosti potřebné kvalitní zdravotní péče pro občany České republiky. Právě tyto přístupy jsou pro KSČM zcela zásadní.

Soňa MARKOVÁ, stínová ministryně zdravotnictví za KSČM
skola2 194 x
NAHORU