Co doopravdy pomůže rodinám s dětmi?

markovaStále trvající nedohoda vládní koalice kolem příspěvku rodinám s dětmi otevřela obecnější otázku přístupu státu k »prorodinné« politice. Připomněla dlouhodobě neřešený problém chybějících opatření ke sladění rodinného a profesního života. Jistě není žádoucí napadat vymoženosti v podobě dlouhé rodičovské »dovolené« a slevy na dani.

Vlády v posledních téměř třiceti letech však nedělají skoro nic pro to, aby si lidé s malými dětmi mohli život uspořádat podle sebe. Pro český systém podpory rodičů je typické, že vytváří podmínky pro to, aby pečující osoba – v 98 procentech případů matka – byla s dítětem doma do tří let jeho věku.
Pak se vrací na plný úvazek do práce a dítě míří do mateřské školky. Ne všem tento model vyhovuje. Třeba proto, že rodičovská nedosahuje měsíčně ani výše minimální mzdy. Tím se komplikuje život matkám, které s dítětem zůstaly samy. V situaci, kdy otcové neplatí alimenty na vlastní děti, padá většina do hluboké chudoby. O náhradním výživném se stále jen diskutuje. Problém ale mají i páry, které musí vyžít z jednoho platu a rodičovského příspěvku.

Přestože se situace do určité míry zlepšila a po polistopadové euforii v podobě bezhlavého rušení předškolních zařízení roste počet míst ve školkách a přibývají i alternativních formy péče o děti, zůstávají před branami školek tisíce dětí. Podle statistik ministerstva školství bylo v loňském školním roce zamítnuto celkem 33 273 žádostí. Převis poptávky nad nabídkou se promítá i do prudkého vzestupu zájmu o tzv. dětské skupiny. Zatímco v roce 2016 jich v Česku fungovala zhruba stovka, loni už 600 a podle aktuální evidence ministerstva práce a sociálních věcí jich nyní o děti pečuje celkem 916 s kapacitou více než 12 tisíc míst. Další stovky dětí docházejí do mikrojeslí a dalších zařízení, popřípadě jsou využívány drahé služby chův. Z těchto statistik jasně vyplývá, že řada rodin nechce, nebo spíše z ekonomických důvodů nemůže být s dítětem doma do jeho tří let. Výrazně nám chybějí i kvalitní, a hlavně finančně dostupná zařízení pro děti do tří let. V letošním školním roce jich do školek dochází bezmála 45 tisíc a z odmítnutých žádostí se drtivá většina týkala právě těchto dětí. Také v dětských skupinách jsou podle interního šetření MPSV dvě třetiny dětí ve věku do tří let.

Ve výzkumu pořízeném v roce 2013 agenturou STEM pro analýzu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí projevila polovina dotazovaných matek dvouletých dětí zájem pracovat, většina z nich na zkrácený úvazek. Možnosti zkrácených úvazků nebo flexibilních forem práce jsou však v Česku stále značně omezené. Jejich podíl v posledních letech sice roste, ale Češky pracují na zkrácené úvazky hluboko pod evropským průměrem. Zatímco v EU je průměr okolo třetiny, v Nizozemsku dokonce tři čtvrtiny, u nás pracuje »zkráceně« pouze zhruba desetina žen. Důvodů je několik. Vcelku nízké české mzdy, které mají ženy ještě výrazně nižší než muži, při zkráceném úvazku znamenají velmi málo peněz. U některých tak málo, že z nich nepokryjí ani nutné náklady na život. Tuzemští zaměstnavatelé navíc nejsou příliš motivováni k tomu, aby alternativní formy práce nabízeli. Mírný posun »zařídila« rekordní zaměstnanost posledních let, kdy jsou zaměstnavatelé přece jen nuceni lidem vyjít vstříc. Přitom právě částečné úvazky jsou podle výzkumu CVVM z roku 2016 nejvíce žádaným »prorodinným« opatřením pro 91 procent dotázaných. Se schválením novely zákoníku práce, který zavádí sdílená pracovní místa, se kvůli sporům u jiných otázek v novele ve Sněmovně příliš nepospíchá. Nápomocná síť předškolních zařízení a opatření ke sladění rodinného a soukromého života ale hraje rozhodující roli.

Svědčí o tom i zkušenost Německa. To v posledních deseti letech udělalo několik změn ve své rodinné politice, aby zastavilo negativní demografický trend. V roce 2013 například zavedlo zákonnou garanci místa ve státních jeslích pro roční děti, prodloužilo mateřskou dovolenou na 14 měsíců, pokud si část vezme druhý rodič, a zvýšilo plošně dávku po celou dobu mateřské na dvě třetiny příjmu z předchozího roku. Maximální mateřská teď dosahuje 1800 eur měsíčně, což pokryje náklady na život s novorozencem v menším městském bytě. Před třemi lety německý statistický úřad slavnostně oznámil, že porodnost poprvé vzrostla a dosáhla své nejvyšší úrovně za čtyřicet tři let. Z následných průzkumů vyplynulo, že právě uvedené změny přiměly Němky zkušenost mateřství opakovat. Nastoupit na mateřskou tu může otec stejně jako matka – ta má povinné jen dva měsíce – a oba rodiče ji mohou čerpat současně. Společné trávení mateřské začíná být v Německu trendem, ale ještě rozšířenější je rovná dělba času s potomkem mezi oběma rodiči. Zákon nabízí otcům minimálně dvouměsíční placenou otcovskou v rámci zmíněných čtrnácti měsíců. Pokud ji nevyberou, dávka propadne státu a mateřská se o dva měsíce zkrátí. Tím bylo dosaženo rostoucího podílu mužů na péči o děti a snazšího návratu žen do práce. Celý systém samozřejmě něco stojí, ale u našich sousedů je předmětem politického konsenzu.

Předvolební plakáty zpravidla slibují další výstavbu veřejných jeslí a zvýšenou porodnost si všechny strany připisují jako svoji zásluhu. Je proto načase, abychom se nechali inspirovat tím, co se osvědčilo, a rodinná politika nebyla kolbištěm bojů jednotlivých politických stran. KSČM je připravena k jednání i k podpoře potřebných změn a opatření ve prospěch rodin s dětmi.

Soňa MARKOVÁ, stínová ministryně KSČM zdravotnictví a pro resort rodiny a rovných příležitostí
skola2 69 x
NAHORU