Cizí ruce v naší kapse

SafranekČastým a oprávněným tématem ve veřejné i odborné diskusi je riziko zahraničního kapitálu v naší ekonomice. V jakých oborech je soustředěn, jaká je jeho efektivita, jak pomáhá rozvoji naší ekonomiky a v neposlední řadě, co z něho máme. Zde jde o závažnou otázku odlivu kapitálu z České republiky. Názorů je mnoho a jak to bývá, mnohé z nich se navzájem ruší.

Počet společností ovládaných zahraničními vlastníky přesahuje 86 000. Za osm let jejich počet vzrostl o polovinu. Nejvíc jich pochází z Ruska (12 000 firem), dále ze Slovenska a Ukrajiny, vesměs s minimálním kapitálovým vkladem. Podle základního kapitálu ve společnostech vede Nizozemsko (288 mld. Kč) těsně sledováno Německem a s velkým odstupem Lucemburskem.

Celkový objem základního kapitálu ve firmách ovládaných zahraničními subjekty přesahuje 1,2 bil. Kč (srovnatelné s příjmy státního rozpočtu). Podíl kapitálu ovládaného ze zemí Evropské unie tvoří čtyři pětiny veškerého kapitálu ve firmách se zahraničními vlastníky a polovinu v českých identifikovaných firmách obecně. U zemí platících eurem jde o 71 procent kapitálu firem ovládaných ze zahraničí a 45 procent ve všech českých firmách.

To by samo o sobě nemuselo být nutně špatné, pokud by byl zahraniční kapitál rozmístěn v oborech s vysokou přidanou hodnotou a vysokým inovativním potenciálem. Tak tomu ovšem není. Důsledkem je zaostávání naší produktivity práce a úrovně mezd za starými státy EU. Tato tendence se navíc nemění, pokud se dokonce nezhoršuje. Kvantitativní strategie hospodářského růstu s důrazem na nízkou nezaměstnanost iniciující růst mezd se sílící mzdovou nivelizaci (v ní jsme na druhém místě v Evropě) nás stále více dusí a je předzvěstí budoucí krize.

Druhou stránkou téže mince je trvale nevyhovující struktura zahraničních investic podpořená mimořádně hloupou politikou našich vlád zvláště v oblasti investičních pobídek. Například loni přišlo do země jen přes CzechInvest investic za 65 mld. Kč z velké většiny orientované na rozšíření montážních a kompletačních kapacit. Tedy provozů s minimální přidanou hodnotou a pracovní silou nevyžadující vyšší kvalifikaci. Nedivme se, že na obsazení aktuálně 267 000 volných pracovních míst (u většiny z nich postačuje základní vzdělání) firmy lákají dělníky až z Mongolska či Filipín. Jaký je výsledek?

Přesto, že jsme mírou investic na HDP na předním místě v EU, je jejich efekt mizivý. Většina států s nižší mírou investic má díky jejich efektivnější alokaci vyšší přírůstky HDP z nich. My své investice projídáme, resp. směřujeme (obdobně jako cizí kapitál) přednostně do montážních oblastí s nízkou přidanou hodnotou. Důsledkem je zaostávání a ztráta konkurenceschopnosti. U zahraničních firem je to celkem logické chování. U našich firem a vlád svědectvím rizik, nekoncepčnosti, hazardu.

Ladislav ŠAFRÁNEK
skola2 94 x
NAHORU