Bratříčkování se sudeťáky

ondracekV minulých dnech jsme si připomněli 75. výročí provedení atentátu na nacistického pohlavára, zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Byl to důkaz existence domácího odboje v obsazeném Československu, který podávala československá exilová vláda britským oficiálním místům. Co následovalo, tedy vyhlášení výjimečného stavu nad celým územím protektorátu, poprava zastřelením 252 osob, vypálení obcí Lidice a Ležáky, ale i zrada Karla Čurdy a nerovný boj sedmi parašutistů s 800 příslušníky gestapa v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. To jsou historicky známé skutečnosti. Je to historie, kterou by měl znát každý Čech, stejně jako by měl znát vše, co předcházelo obsazení zbylé části Československa fašistickým Německem v březnu roku 1939.
Někteří současní politici o této kapitole československých dějin neradi hovoří, snad jako kdyby ani neexistovala. Zato velmi často hovoří o poválečném odsunu německého (zřejmě záměrně však nezmiňují, že odsunuti byli také Maďaři) obyvatelstva, který nazývají vyhnáním. A aby poukazovali na »nespravedlnost« tohoto aktu, vždy dodají některý z řady případů, kdy místní obyvatelstvo vzalo spravedlnost do svých rukou. Ano, v prvních dnech poválečných existovaly případy bezpráví páchané na německém či maďarském obyvatelstvu, ale je třeba tyto případy posuzovat v historicky prožité době. Podle pravidla, kdy každá akce vyvolává reakci. To oni nečiní. Místo toho jezdí po sudetoněmeckých srazech a hovoří o snahách o smiřování mezi sudetskými Němci a Čechy. Po předloňské videozdravici předsedy KDU-ČSL a vicepremiéra vlády ČR Pavla Bělobrádka, loňské účasti a vystoupení ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL), pojede letos začátkem června na tento sraz sudetoněmeckého landsmanšaftu vicepremiér Pavel Bělobrádek za doprovodu Hermana. Jenže o jakém smiřování může být řeč, když na těchto srazech zaznívají z úst potomků sudetských Němců požadavky na zrušení dekretů prezidenta Edvarda Beneše a zahájení přímých vyjednávání s českou vládou mimo jiné o odškodnění za majetek zabavený při odsunu Němců po druhé světové válce? Potomci sudetských Němců vznášejí majetkové požadavky, ale válečné reparace Československu, resp. České republice, dosud neuhradili!

I já si myslím, že lidé i národy by si měli odpouštět, ale k tomu může dojít až v druhé či třetí generaci potomků po úmrtí posledního žijícího svědka událostí té strašné doby.

Do té doby budu vnímat lidovecké aktivity o »smíření« jako snahu ospravedlnit v očích veřejnosti kolaboraci katolické církve s fašistickým Německem a Itálií. Bělobrádek a Herman se tak dopouštějí další kolaborace vůči českému obyvatelstvu!

Zdeněk ONDRÁČEK, poslanec (KSČM)
skola2 405 x
NAHORU