Bolsonaro a zkáza deštných pralesů

konecnaJelikož nemám ráda mediální nálepky, odmítala jsem předem přijmout premisu, že nový brazilský prezident Jair Bolsonaro je tzv. tropickým Trumpem. První kroky Balsonara však minimálně ukazují, že s Trumpem má společné - kromě značně proříznuté pusy - i to, že zcela ignoruje otázky spojené s ekologií a kvůli krátkodobému zisku je schopen zaprodat udržitelnou budoucnost nejen své země, ale i celé naší planety.

V tuto chvíli 13 procent Brazílie představují přírodní chráněná území, kde jsou primárně deštné pralesy a často v nich žijí kmeny, kterým je na hony vzdálen náš způsob života - někdy dokonce ani nemají o okolním světě nejmenší tušení.
Sotva pár hodin poté, co byl Bolsonaro slavnostně uveden do funkce, vydal nařízení, kterým se správa a vytváření tamních přírodních rezervací převádí pod ministerstvo zemědělství.Problémem je, že toto ministerstvo je známé tím, že je pod silným vlivem zemědělsko-obchodní lobby, a tak není možné očekávat, že se bude přírodní bohatství snažit chránit, ale naopak rozprodat a zničit.

Amazonské deštné pralesy, které produkují okolo 40 procent veškerého kyslíku, který vzniká na Zemi, přitom už tak čelí dlouhodobému útoku. Od října 2017 do července 2018 jich těžaři zničili skoro 8000 čtverečních kilometrů - což je oblast velká jako pět Londýnů. Mnoho Brazilců se samozřejmě snaží na závažnost situace upozorňovat, ale často za to zaplatí cenu nejvyšší. Jenom v roce 2017 bylo zavražděno 57 lidí, kteří se snažili chránit životní prostředí nebo práva původních obyvatel.

Původní obyvatelstvo je rovněž mimořádnou měrou ohroženo, což ukazuje i případ z roku 2017, kdy bylo 10 domorodců zabito nelegálními těžaři zlata. Asi není těžké představit si nerovný boj mezi lidmi, kteří používají střelné zbraně, a mezi lidmi, kteří vůbec netuší, co střelné zbraně jsou. Jair Bolsonaro se o lidech žijících v rezervacích vyjádřil v tom smyslu, že jsou izolováni od skutečné Brazílie a že je třeba je integrovat. Člověk nemusí být zrovna géniem, aby pochopil, že původní obyvatelé ze všeho nejvíce právě chtějí být odříznuti od moderního světa, kterému nerozumí a je zcela proti jejich přirozenosti, a že jejich integrace by tak musela být do značné míry násilná.

Říká se, že »když se kácí les, tak létají třísky«. Pokud se však bavíme o deštných pralesech, je třeba dané rčení poopravit na »když se kácí deštné pralesy, tak v budoucnu nebudeme mít co dýchat«. Samozřejmě se nechci dostat do situace, kdybychom měli něco nějakému státu diktovat, ale země typu Brazílie, Indonésie a Malajsie si prostě musí uvědomit, že ničením svého nerostného bohatství páchají škody nejen sobě, ale celé planetě.

Kateřina KONEČNÁ, poslankyně Evropského parlamentu za KSČM
skola2 47 x
NAHORU